Jdi na obsah Jdi na menu
 


Novodobá historie 2007 - 2014

1. 2. 2014

 

NOVODOBÁ HISTORIE LYŽAŘSKÉHO STŘEDISKA V AŠI (2007 – 2014)
„Doba temna“, tak lze bezesporu nazvat období působení provozovatele, SK Boubín, který převzal lyžařský areál po partě „starých“ vlekařů. Zprvu všichni čekali, co se z megalomanských plánů realizuje – čekali, kdy přijedou nákladní vozy a těžká technika, která začne stavět slibovanou sedačkovou lanovku a budovat zasněžovací systém, čekali, kdy se začne modernizovat zázemí a kdy se začnou stavět penziony.
Bohužel sliby zůstaly jen sliby – penzion se nepostavil ani jeden, zasněžovací systém představovalo jedno malé sněžné dělo, kterým, jak jsme se později sami přesvědčili, trvalo tři týdny, než se podařilo zasněžit aspoň sjezdovku č. 1 a to ještě za předpokladu opravdu velkých mrazů. Velikost děla chtěla společnost asi vykompenzovat velikostí rolby, protože tak velkou (a zbytečně drahou) byste i na svazích v Alpách těžko hledali. Náhražkou slibované sedačkové lanovky se stal malý dětský vlek typu „rukavička“, který sloužil k provozování snowtubingu, kde sice lidé sedí v gumovém kole, ale rozhodně toto nelze označit pojmem „sedačková lanovka“. Je pravdou, že tento nový provozovatel sice vytvořil zázemí formou stavbařských buněk – vzniklo tedy zázemí, na jehož uspořádání jsme později navázali, ale to je tak vše. Ke všemu, co matadoři ašského lyžařského střediska vybudovali, se tento provozovatel otočil zády a stalo se tak i to, že areál opustila rolba, kterou nazýváme Babička.
Samozřejmě všichni si všimli, že věci nejsou takové, jak provozovatel, resp. investor, slíbil, ale bohužel v té době neexistovala možnost, jak se ho zbavit. Vlivem přístupu k lidem, nastavenými cenami i zanedbáváním pravidelné údržby se stalo to, co bylo nevyhnutelné – provozovatel areál opustil. V té době hrozilo to, co se stalo už nejednomu lyžařskému areálu, že sjezdovky zarostou křovím, vlek bude odvezen a doby slávy budou zapomenuty.
Srdce „starých“ vlekařů však bilo pro lyžařský areál i v této době temna a tak se podařilo v roce 2007 spojit s vedením společnosti, která měla areál v nájmu, a podařilo se vyjednat, že se tito matadoři do areálu vrátí a pokusí se ve společností vybudovaném zázemí působit a vrátit tak areálu dobré jméno. Stalo se tak, že již v zimní sezóně 2007/2008 se v Aši lyžovalo na umělém sněhu. Sezóna to byla sice krátká, ale ukázala, že i v Aši „to“ jde.
Bohužel, spíše by se dalo říkat naštěstí, do všeho, stejně jako jinde, promluvili finance a za podmínek, které v Aši byly nastavené, odmítl provozovatel, který měl původně plány na investice kolem 80 milionů korun, dále tento areál dotovat ze své kapsy a pronájmu se vzdal.
Ve chvíli, kdy se tento provozovatel ze Šumavy areálu vzdal, začala jednání o tom, co bude dál. Veškerá zasněžovací technika i rolba byla odvezena, stejně tak došlo k demontáži stavbařských buněk. Parta původních vlekařů se dala dohromady a založila tak Občanské sdružení Lyžařské středisko Aš a díky přístupu města Aše a dotacím z Evropské unie bylo možné v roce 2008 zakoupit používanou rolbu Leitner LH500, která byla ve výborném stavu a svými rozměry je ideální pro ašský lyžařský areál, a buňky, ve kterých byla vybudována pokladna, bufet a toalety. Stejně tak se v roce 2008 začal budovat výkonný zasněžovací systém na sjezdovce č. 1 a srdcem celého tohoto systému se stala stará betonová buňka, která dříve sloužila pro celníky na jednom z pěších přechodů do Německa.  Vše se podařilo a ještě téhož roku byla tímto systémem, který se skládal z jednoho klasického sněžného děla a několika tyčových děl, sjezdovka uměle zasněžena.

 

Rok 2008 byl přelomovým, protože po tomto roce už docházelo jenom k dalšímu zkvalitňování služeb. Město Aš učinilo rozhodnutí, že areál již nebude pronajat soukromníkovi a vznikla tak společnost Ašské lesy, s.r.o., která spadá pod město a vedle správy pozemků s lesy dostala na starost i některá sportoviště, včetně lyžařské střediska. V tu chvíli bylo jasné, že nebude možné udržovat areál v chodu jen několika „starými“ vlekaři, kteří tvořili jádro občanského sdružení. Byli kontaktováni další schopní lidé a kolektiv se tak postupně rozrůstal. V areálu probíhaly další terénní úpravy a vznikl i prostor tzv. snowparku, ve kterém jsou v zimě uměle vytvořeny skoky pro sportovce, kteří mají rádi adrenalin. Všechny ovšem hodně mrzelo, že není v provozu svah č. 3, který byl v historii obsluhován starou kotvou. Bohužel tu už nebylo možné zprovoznit a navíc na tomto svahu ani nebyl vybudován zasněžovací systém a přírodního sněhu bylo většinou málo.
Plán na obnovení provozu na sjezdovce č. 3 byl předložen vedení města a tak se stalo, že koncem léta 2009 vyrazilo několik členů sdružení do Liberce, kde se nacházel starší, již neprovozovaný, vlek Tatrapoma H-80, který přesně odpovídal našim představám. Tento vlek se podařilo později zakoupit – byl demontován a po dílech převezen do Aše. V té době už bylo nutné zase zasněžovat a tak se jeho údržba odložila až na další rok. Po zimní sezóně, v roce 2010, se začalo s kompletní údržbou vleku a všechny jeho rezaté díly byly pozinkovány.
Stavba vleku H-80 a obnova provozu na sjezdovce č. 3 byla velmi náročná a stále nás tlačil čas. Přes léto došlo k vyčištění horního průseku a k rozšíření prudké části sjezdovky. 22. 9. 2010 došlo k zabetonování první patky vleku a všichni věděli, že je proklatě málo času na to, aby bylo vše včas dokončeno. V listopadu probíhala stavba sloupů vleku, ale koncem listopadu napadl první sníh. Normálně by se všichni radovali, ale sněžení nešlo dohromady s plány k dokončení stavby vleku. Ještě v prosinci se dokončovala pokládka části potrubí zasněžovacího systému a současně se stavbou nového vleku se musel připravovat provoz na sjezdovce č. 1.
                Všichni se ptali, kdy bude sjezdovka uvedena a všichni členové sdružení si připadali skoro jako štvanci. V této době se počet členů sdružení, kteří věřili, že nová sjezdovka, včetně vleku, bude sloužit ještě „tuto“ sezónu, snížil na jednoho, kterým byl předseda. Ten byl hnacím motorem a řadě lidí ve sdružení už šel na nervy, ale on to dokázal. A tak se 29. ledna 2011 stalo, že byl slavnostně spuštěn provoz nové sjezdovky č. 3, vybavené vlekem Tatrapoma H-80 a umělým zasněžováním. Je jasné, že sjezdovka č. 3 není dílem jednoho člověka. Na stavbě se podílela řada lidí, od dřevorubců, přes pracovníky firmy pana Lippera, pracovníky Ašských lesů až po nás, drobné mravenečky.
Po dokončení stavebních prací to skoro vypadalo, že už není dál co dělat, ale žádný nový provoz se neobejde bez zaškobrtnutí a tak se nejednou řešili drobnější či větší problémy, ale díky nasazení všech členů sdružení se podařilo vždy všechno rychle vyřešit a tak mohl vlek bezvadně sloužit nejen zkušeným lyžařům, ale i začátečníkům ze základních lyžařských výcviků.
Když všechen sníh roztál a zima nadobro skončila, pustili se členové sdružení do každoročních údržbových prací, ale už z jara se začalo mluvit o dalších větších akcích – zbourání staré, již nefunkční, kotvy a vyčištění lesa mezi sjezdovkami a areálem sportovišť, aby prošel signál WIFI a mohli být namontovány webkamery na dolní stanice obou vleků.
Jak se naplánovalo, tak se nakonec i uskutečnilo a začátkem září se s bouráním kotvy začalo, ale vše šlo pomalu, protože práce komplikovalo počasí, špatně přístupný terén a zarezlé šrouby, takže se vše muselo odbrušovat. Bylo vidět, že kotvě se odtud po tolika letech dřiny nechce. Čištění lesa odnáletových dřevin probíhalo souběžně s bouráním starého vleku a ani to nebyl žádný med, protože bylo třeba prosekat přesný koridor, aby signál dobře prošel a přes den to pro špatnou orientaci v křoví byla práce naslepo. I to se nakonec povedlo a kamery byly nainstalovány a mohou tak sloužit lyžařům, aby věděli, jak to v areálu vypadá a jaký je stav počasí.
Rok 2012 nebyl tak chaotický, ale stále se v areálu něco dělo - díky intenzivní práci výboru občanského sdružení se do střediska vrátila stará rolba Lavina PL 800, rolba Babička. Byla však v dezolátním stavu. Všichni se však shodli, že jí „umřít“ nenecháme, protože ona je ta, co v předcházejících dobách slávy udržovala svahy vždy ve výborném stavu a vždy na ní bylo spolehnutí. Díky několika sponzorům tak byla realizována komplexní střední oprava. Dalším cílem bylo vybudovat zastřešení chladičů, aby byly v bezpečí před zloději a současně chráněny před mrazem při odstavení.
Ani rok 2013 nebyl rokem velkých změn a pro občanské sdružení tedy nebyl nijak chaotický a spíše proběhl v poklidu. I přesto však lze o tomto roku mluvit jako o úspěšném, protože se realizovaly akce pro širokou veřejnost, kterými jsme se pokusili založit nové tradice a doufáme, že se stanou další neodmyslitelnou součástí lyžařského areálu.
Když jsme dostali na neodmyslitelné součásti areálu, je nutné zmínit se také o lyžařské a snowboardingové školičce, která byla, trochu jako pokus, založena v době návratu „starých“ vlekařů do areálu. Rodinami s dětmi byla tato organizace přijata a postupně docházelo ke zkvalitňování služeb a počet učitelů narůstal a c současné době se skládá z 8 zkušených učitelů sjezdového i běžeckého lyžování a snowboardingu. Díky Ašským lesům došlo v zimní sezóně 2009/2010 také k zakoupení dětského lanového vleku a v roce 2013 došlo k vybudování dřevěné přístavku, který bude sloužit jako třída a bude zde probíhat výuka teorie učiteli lyžařské školičky.